Slovník základní onomastické terminologie

hlavní strana

 

agronymum

Pomístní jméno, které pojmenovává pozemek obdělávaný či jinak zemědělsky využívaný – pole, louka, pastvina, les, vinice apod., např. pole Na sekeře, louka Šafranice, les Boroviny.

antroponymum

Vlastní jméno osobní – příjmení, křestní jméno, přezdívka, pseudonym apod., např. Jan Josef Božan, Radovan Lipus.

apelativizace

Proces, kdy se z vlastního jména (propria) stává obecné jméno, např. podle biblického města Sodoma označujeme všeobecnou morální zkázu, nebo místo, kde dochází k neřesti, obecným jménem sodoma. Opakem je proces proprializace.

apelativum

(též obecné jméno)

Jméno nevztahující se ke konkrétnímu, jedinečnému objektu, např. řeka, muž, dům, lípa.

astronymum

Vlastní jméno kosmického objektu, např. planeta Venuše.

bakalářská etymologie

Výklad původu jména, vycházející nejčastěji ze spojení současné zvukové podoby jména s jinými jmény podobnými, ale nepříbuznými. Na rozdíl od lidové etymologie její autor má určité vzdělání v oboru, avšak postrádá schopnost kritického vědeckého myšlení a skepse. S bakalářskými etymologie se setkáváme především v dílech starých kronikářů, např. Kosmas, Dalimil, Václav Hájek, Jan František Beckovský.

berní rula

Soupis poddanské půdy v Čechách pro daňové účely, pořízený k roku 1654. Obsahuje seznamy poddaných a také jména vsí, samot, dvorů a gruntů.

bionymum

Vlastní jméno jedinečného živého objektu, např. studentka Jana Horská, malíř Petr Brandl, pes Ben.

čelední přípona

(též patronymická přípona)

Přípona –ice (-ovice), kterou byla tvořena místní jména, např. Michálkových (= ves lidí Michálkových), Vítkovice (= ves lidí Vítkových), Petrovice (= ves lidí Petrových).

desky zemské

Zápisy o jednáních před zemským soudem, které evidovaly pozemkové vlastnictví a představovaly základní pramen zemského práva. Byly vedeny od poloviny 13. do poloviny 19. století.

etymologie

Jazykovědná disciplína o původu jmen a jejich příbuznosti; např. základem místního jména Žďár je staročeské sloveso žďářiti = vypalovat les.

exonymum

Vlastní jméno zeměpisné, které pojmenovává objekt ležící v zahraničí, např. Vídeň, Rýn, Rakousko, Amerika. Exonyma se často uplatňují také jako místní nebo pomístní jména, např. pole Amerika, dělnický dům Kronštadt, hospoda Mexiko.

fytonymum

Vlastní jméno jedinečné rostliny, např. Žižkův dub.

geonymum

Vlastní jméno zeměpisného objektu nacházejícího se na zemském povrchu, např. město Brno, řeka Olza, hora Praděd.

hodonymum

Pomístní jméno, které pojmenovává komunikaci – cesta, pěšina, někdy také ulice, např. Umrlčí cesta, Bezručova stezka.

honorifikační jméno

Oslavný název, jehož úkolem není vyjádřit charakter či vlastnictví objektu, ale oslavit významnou osobnost nebo důležitou hodnotu, zejména politickou, např. Gottwaldov, Leningrad, náměstí Míru, třída Spojenců. Tato jména jsou nestabilní, podléhají přejmenování.

hydronymum

Pomístní jméno, které pojmenovává vodní zdroj, plochu či tok, např. řeka Odra, říčka Kamenice, Pstružný potok, rybník Valcha, Stříbrná studánka.

chrématonymum

Vlastní jméno jedinečného lidského výtvoru, např. firma Microsoft, Toleranční patent, román Roky v kruhu, film Kolja.

jméno “po doškách”

(též jméno “po chalupě”)

Lidová pojmenování především venkovských stavení a rodin, která je obývají, např. kde byla kovárna se říká U Kovářů, pro rozlišení dvou stavení obývaných rodinami téhož příjmení se použije křestního jména: U Jiříčků a U Jirků.

josefský katastr

Soupis poddanské a vrchnostenské půdy pořízený pro daňové účely. Vznikl za vlády Josefa II. (1780 – 1790). Pozemky evidoval podle obcí a pro jejich označení použil pomístní jména.

karolinský katastr

Soupis poddanské a vrchnostenské půdy ve Slezsku pořízený pro daňové účely. Vznikl za vlády Karla VI. (1685 – 1740). Obsahuje osobní a pomístní jména.

lidová etymologie

Neodborný výklad původu jména, vycházející nejčastěji ze spojení současné zvukové podoby jména s jinými jmény podobnými, ale nepříbuznými, např. Příbor od slova příbor (=jídelní náčiní nebo místo u lesa), nikoliv z německého Freiburg.

metaforické jméno

Jméno přenesené na objekt na základě podobnosti, např. jméno Benátky pro mokřinatá místa.

metonymické jméno

Jméno přenesené na objekt na základě příčinného, časového nebo místního vztahu, např. jméno říčky Bystřice se přeneslo na osadu na ní ležící.

místní jméno

(též oikonymum)

Geografický název objektu, který slouží k bydlení a je pevně fixován na zemském povrchu. Nejčastěji jde o jména měst a vesnic, např. Příbor, Ropice, Zábřeh nad Odrou.

mytební jméno

Zeměpisné jméno dokládající, jakým způsobem kolonisté získávali na pralese půdu, např. Žďírec, Žďár, Příseka, Poruba, Lazce, Polom, Třebovice.

oronymum

Pomístní jméno, které pojmenovává terénní nerovnost – hora, kopec, pohoří, propast, jeskyně apod., např. hora Kněhyně, pohoří Nízký Jeseník, propast Macocha.

patrocinium

Zasvěcení kostela, kaple nebo oltáře, např. kostel sv. Václava, kaple sv. Josefa, chrám Božského Spasitele.

pomístní jméno

(též anoikonymum,

traťové jméno)

Geografický název neobydleného objektu, který je pevně fixován na zemském povrchu. Jde o jména polí, lesů, luk, rybníků, řek, kopců, pohoří apod., např.Ostravice, Ondrášovy díry, Bělský les, Lysá hora.

ANOIKONYMA

agronyma hydronyma oronyma hodonyma

posesivní přípona

(též přivlastňovací přípona)

Přípona –ov nebo -ín, kterou byla tvořena místní jména, např. Vítkov (=Vítkův dvůr, statek), Bohumín (=Bohumův dvůr, statek).

proprializace

(též onymizace)

Proces, kdy se z obecného jména (apelativa) stává vlastní jméno, např. osady nesou často pojmenování podle porostu – Habry, Lípa. Opakem je proces apelativizace.

proprium

(též vlastní jméno, onymum)

Jméno vztahující se ke konkrétnímu, jedinečnému objekt – osobě, místu, instituci apod., např. spisovatelka Jarmila Glazarová, město Brušperk, bar Dílo, nakladatelství Votobia. Na základě konvence se obvykle píší s velkým počátečním písmenem.

PROPRIA

geonyma bionyma chrématonyma

astronyma antroponyma

oikonyma zoonyma

anoikonyma fytonyma

pseudoantroponymum

Vlastní jméno jedinečné bytosti, považované za živou, např. pohádková nebo mytická postava, např. Červená karkulka, Batman, Zeus.

přehláska

Hlásková změna, k níž došlo během vývoje jazyka nebo vlivem analogie, podobnosti s jiným slovem či slovním tvarem; zadní samohláska se změnila na přední, např. v pozici po měkké souhlásce: ľud - lid.

přezdívkové jméno

Jméno, většinou posměšné či hanlivé, které místním dali obyvatelé sousedních obcí, např. Lubojaty, Kozojedy. Přezdívková jména jsou typická především pro staré sídelní území.

raabizace

Hospodářská reforma spočívající v parcelaci vrchnostenských dvorů a zrušení roboty na nich. Ke konci vlády Marie Terezie (1740-1780) navrhl Franz Anton Raab reformu, podle které byla panská dominikální půda rozdělena na nově zřízené poddanské grunty a robota byla nahrazována peněžitou rentou.

sérionymum

Jméno sériového produktu, např. auto škoda, zubní pasta odol.

služebné jméno

Jméno odvozené od zaměstnání obyvatel, kteří byli většinou ve služebním vztahu k vrchnosti. Služebná jména jsou typická pro nejstarší sídelní území; např. Psáry, Bečváry, Dehtáry, Dehtáře.

stabilní katastr

Soupis veškeré půdy prováděný v rakouské části habsburské monarchie v první polovině 19. století. Jeho součástí byly podrobné mapy (tzv. indikační skizzy) v měřítku 1:2880, základ dnešních katastrálních map. Stabilní katastr obsahuje mnoho pomístních jmen.

tereziánský katastr

Soupis poddanské a vrchnostenské půdy pro daňové účely, pořízený v 1. polovině 18. století. Jsou v něm zachycena krom osobních jmen také jména pomístní.

toponomastika

Jazykovědná disciplína o zeměpisných jménech. Spolupracuje především s  historií a vlastivědou.

toponymie

Soubor zeměpisných jmen na jistém území, v jistém textu apod.

toponymum

Vlastní jméno zeměpisné.

transonymizace

Proces, kdy vlastní jméno jednoho objektu je přeneseno na jiný jedinečný objekt, např. podle zaniklé hospody U slunce byl pojmenován hotel Slunce, jménem města byl nazván hotel Tábor, podle řeky se země jmenuje Morava.

zoonymum

Vlastní jméno živočicha, např. pes Azor, kůň Železník.

 

Literatura:

Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.

LUTTERER, Ivan – ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.  Havlíčkův Brod 1997.

ŠMILAUER, Vladimír, aj. Základní    soustava    a    terminologie   slovanské   onomastiky. Zpravodaj Místopisné komise, 1973, roč. XIV,  s. 30-218.

ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. Brno 1999.